Pro rodiče
Specifické poruchy učení
- jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se
projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových
dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní,
matematického usuzování nebo počítání (Matějček, 1995).
- Předpona dys – znamená rozpor, neúplně rozvinutou funkci.
Dyslexie – specifická porucha čtení
neschopnost naučit se číst běžnými metodami, postihuje rychlost,
správnost čtení, porozumění čtenému textu.
Projevuje se:
- vynecháváním slabik, písmem
- zaměňováním jiných písmen
- domýšlením si koncovek slov,
- "dvojím čtením“ – šeptem po částech pro sebe, celé nahlas –
důsledkem je nepochopení obsahu čteného textu
Dysgrafie – specifická porucha grafického projevu
zahrnuje celkovou úpravu písemného projevu, osvojování jednotlivých
písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen.
Projevuje se:
- nečitelným kostrbatým písmem
- nedopsanými slovy
- špatným úchopem pera a zvláštním držením těla při psaní
- nepravidelným uspořádáním na stránce (vzhledem k řádkům a okrajům)
- krátký text dokáže žák zopakovat, ale ne rychle napsat
Dysortografie – specifická porucha pravopisu
postihuje celkovou oblast gramatiky nebo jen určitých jevů.
Projevuje se:
- žák si těžko vybavuje písmena, zaměňuje je
- nedodržuje délku samohlásek
- nerozlišuje hranice slov (kvám = k vám)
- chyby v měkčení (di, ti, ni = dy, ty, ny)
- není schopen gramatické pravidlo použít pří písemném projevu
Dyskalkulie – specifická porucha matematických dovedností
porucha se týká zvládání základních početních úkonů.
Projevuje se:
- nezvládá určit o… více, o…méně, .. krát méně/krát více
- problémy v geometrii
- zaměňování matematických operací
- špatně čte vícemístná čísla s nulami atd.
Poruchy autistického spektra
– vývojové neuropsychické onemocnění.
Syndrom LMD
- jeho podkladem je lehké poškození mozku, které ale nepostihuje
intelekt
- mezi projevy může patřit hyperaktivita, hypoaktivita,
nesoustředěnost, impulzivita až agresivita, poruchy vnímání
ADHD, ADD
– vývojové poruchy pozornosti a chování.
Pomoc dítěti ze strany rodičů:
- Akceptovat problém – rodič se učí, co dyslexie (i jiné poruchy)
znamená, akceptují, že jejich dítě je dyslektik a jsou připraveni
dítěti pomoci.
- Vysvětlení dyslexie – rodiče dítěti vysvětlí, že dyslexie nemá nic
společného s hloupostí, že s sebou přináší potíže ve čtení, psaní a v
jiných předmětech, které lze společně překonat.
- Při domácích úkolech dbát na uvolněnou atmosféru – dítě nesmí být
pod tlakem, nenutit ho!! Pomoc rodičů musí být dítětem akceptována.
Motivace, sebedůvěra – u dítěte musí převládat pocit úspěchu,
proto je vhodné dodržovat následující pravidla:
- začít tím, co dítě dobře ovládá
- pomalu zvyšovat stupeň náročnosti
- uznat píli a snahu (i při špatném výsledku)
- dítě neustále chválit – uznat i malé pokroky
- zamyslet se včas nad otázkou dalšího studia, volby povolání, při
volbě být realisty
- Povzbuzení – i při neúspěchu dítě povzbuzovat, společně probrat
chyby, promyslet další postupy.
- Dítě nepřetěžovat – úkoly rozdělit po malých částech, učební látku
přehledně znázornit (barevně vyznačit), raději 5x týdně 10 -15 min,
než 1x týdně 1 hodinu.
- Stanovení jen krátkodobých cílů – dlouhodobé cíle a plány vzbuzují
u dětí strach.
- Zaměřit se na čtení – čtení je rozhodujícím základem pro všechny
školní předměty.
- Vícesmyslový přístup – zjistit, který smysl dítě při učení
upřednostňuje, snaha o zapojení všech smyslů (zrak, sluch, hmat,
pohyb, čich i chuť).
- PC – programy – využití počítače je velmi motivující
- Kontakt se školou – vést pravidelné hovory s učiteli-co dítě
zvládá, v čem je slabší a co je třeba procvičovat, jaké metody
zvolit...
- Hry a sport – dát možnost vyniknout v jiných volnočasových
aktivitách, umožnit dítěti volnou spontánní hru, dostatek pohybu,
procvičit si slovní zásobu – scrabble, slovní kopaná, audiokazety aj.
- Spoluúčast rodičů na různých činnostech
- Učební techniky - vybrat vhodné psací náčiní: měkká tužka
(zabránit drápovitému úchopu, tlačení na tužku, anatomický tvarovaný
nástavec, pero Tornádo...), využití barev pro optickou podporu
(pastelky, zvýrazňovače), zhotovení tabulky nejobtížnějších slov a
viditelně pověsit na zeď, využití kartiček s obtížnými slovy atd.
Pomoc dítěti při čtení
- Čtení je důležité – čtení je rozhodující základ pro všechny školní
předměty.
- Pravidelně číst – denně 10–15 min.
- Čtení po hláskách – obtížná slova číst hlásku po hlásce a za
každou hláskou udělat krátkou pauzu.
Využití čtecího okénka – také záložka pomůže, aby dítě četlo správný
řádek a nepřeskakovalo, čtecí okénko používat pod vedením dospělé
osoby.
- Vzbudit zájem o čtení – číst s dítětem obsahově zajímavé knihy
psané velkým tiskacím písmem. Střídat se ve čtení – jednu větu
(odstavec) dítě, druhou větu rodič. Použít "dublované čtení" - čte
dítě a rodič společně.
- Využít „komiksů“, hádanek a vtipů – jsou většinou krátké a
motivují děti ke čtení.
- Oprava chyb – neopravovat každé chybně přečtené slovo, zaměřit se
hlavně na obsah čteného.
- Porozumění obsahu – klást otázky k textu, vyprávění obsahu
vlastními slovy.
- Měření času – při čtení měřit dítěti čas (tajně), dítě nesmí být
pod vnějším tlakem. Měření slouží pro zjištění tempa ve čtení.
- Radost ze čtení – dělat vše pro to, aby dítě mělo ze čtení radost.
Čtení musí být zajímavé a zábavné
Jak pomoci dítěti při psaní
- Pokud dítě zpozoruje chybu již během psaní – škrtnout celé slovo a
napsat znovu, neškrtat jen jednotlivá písmena.
- Smysluplný opis – nejdříve nahlas číst po slabikách, později po
slovech, po větách, poté napsat zpaměti a hlasitě, později potichu po
slabikách (slovech, větách) předříkávat napsané slovo / větu / text
přečíst a porovnat s originálem.
- Nácvik diktátu – využít jen známý, procvičený materiál, při čtení
textu dítě jen naslouchá a všímá si pohybů mluvidel, nenechat dítě
během čtení psát!
- Hledání chyb musíme trénovat. Dítě pomalu čte napsaný text. Pokud
přehlídne chybu, označíme mu nejprve jen řádek, ve kterém má chybně
napsané slovo. Jestliže chybu nenajde, poukážeme přímo na chybné
slovo.
Rozvoj sebeúcty dítěte
- Je potřeba, aby rodiče:
- přijali přednosti dítěte
- stanovili dosažitelné cíle
- pomohli dítěti hodnotit jeho výsledky realisticky
- naučili dítě nebýt k sobě příliš kritické
- naučili dítě chválit samo sebe
- dítě musí cítit, že je milováno, cítit, že někam patří
- dítě potřebuje zažívat pocit, že se může samo rozhodnout
- v některých případech (např.: poruchy pozornosti) zavést stálý
denní režim s pevnými pravidly
- mít rozdělené povinnosti v rodině, být jednotní v požadavcích na
dítě
NADANÍ A MIMOŘÁDNĚ NADANÍ ŽÁCI
Nadaný žák je podle vyhlášky 27/2016 sb. žák, který při adekvátní
podpoře vykazuje ve srovnání s vrstevníky vysokou úroveň v jedné či více
oblastech rozumových schopností, v pohybových, manuálních, uměleckých
nebo sociálních dovednostech. Za mimořádně nadaného žáka se považuje
především žák, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při
vysoké tvořivosti v okruhu činností nebo v jednotlivých oblastech již
výše zmíněných.
V definici nadání se uvádí kromě vysokého intelektu a výborné paměti
i tvořivost, výjimečnost a také motivace k dosažení určitých výsledků.
Nadaní žáci mají velkou potřebu se učit, vyhledávat nové informace,
ověřovat si poznatky. U nadaných dětí se často můžeme setkat s jistou
vyspělostí v určité oblasti – v jiné mohou být opoždění. Například dítě,
které od tří let čte, si v příslušném věku nedokáže zavázat tkaničky.
Mají zvláštní způsob učení, tvořivě přistupují k řešení problémů, jsou
velmi brzy schopni abstrakce, věci dávají do neobvyklých souvislostí a
jsou velmi dobře vybaveni v oblasti verbálního projevu. Mívají
specifický smysl pro humor. Nadaní jsou charakterizováni neobvyklými
zájmy oproti svým vrstevníkům. Pokud se o něco zajímají, jsou silně
motivováni pro činnosti v této oblasti. Někdy se projevují naopak
negativně – odmítají práci, pracují nedbale, vyrušují, často proto, že
se nudí. Mohou mít tendenci stát se třídními šašky. Na jedné straně
mohou být přecitlivělí nebo naopak panovační, k sobě i okolí přehnaně
kritičtí.
Nadaným žákům je obvykle umožněno pracovat na vyšší úrovni nebo
rychlejším tempem. Jedná se o rozšiřování, prohlubování učiva nad rámec
běžných učebních plánů, za účelem další stimulace k hledání dalších
originálních řešení, možných souvislostí v daném tématu. Při zadávání
těchto úkolů se opíráme o zájmy dítěte.
Následující tabulka ukazuje rozdíl mezi bystrým a nadaným dítětem:
Bystré dítě
|
Nadané dítě
|
| Umí odpovídat |
Klade další otázky |
| Zajímá se |
Je zvědavé |
| Má dobré nápady |
Má neobvyklé nápady. |
| Odpovídá na otázky |
Zajímají jej detaily, rozpracovává, dokončuje |
| Je vůdcem skupiny |
Je samostatné, často pracuje samo |
| Jednoduše se učí |
Většinu už zná |
| Mezi vrstevníky je oblíben |
Víc mu vyhovuje společnost starších dětí |
| Chápe významy |
Dělá závěry |
| Přesně kopíruje zadaná řešení |
Vytváří nová řešení |
| Dobře se cítí ve škole, ve školce |
Dobře se cítí, když se učí (něco nového). |
| Přijímá informace |
Využívá informace. |
| Je vytrvalé při sledování |
Sleduje pozorně. |
| Je spokojené s vlastním učením a výsledky |
Je velmi sebekritické |
|
